1. Hlavu držíme tak jak by byla zavěšena shora za bod baihui na vrcholku hlavy. Je třeba jemně couvnout bradou ve směru nefritového polštáře (přibližně poloha obratle atlasu). Nenakláníme hlavu do stran, dopředu ani dozadu. Otevřeme nefritový polštář. Vše je třeba dělat bez nadměrného použití síly. Pokud použijeme příliš síly, krk i šíje se napne a krev ani qi nebude moci volně proudit.

2. Uvolňujeme ramena a lokty. Uvolnění ramen a loktů především znamená, že jim dovolujeme klesnout. Pokud nedovolíme ramenům i loktům klesat, energie našeho těla i vnitřní síla (jin) se bude blokovat. Ramena netlačíme dopředu ani dozadu. Poloha ramen by však měla být taková, aby se lopatky mohly nepatrně otočit a v horní části zad se vytvořil jemný oblouk. Paže visí volně podél těla, v podpaží však necháváme malý prostor, lokty jsou mírně pokrčené a dlaně opřené na boku stehen.

3. Uvolňujeme hrudník. Uvolnění hrudníku začíná uvolněním hrudní kosti (sterna). Je to jako kdybychom vtáhli hrudní kost dovnitř, nikoliv však silou, ale přes uvolnění (klesání). Od hrudní kosti pokračujeme uvolněním celého hrudního koše směrem k páteři – uvolňujeme mezižeberní šlachy a svaly, bránici i celý vnitřní prostor hrudníku včetně vnitřních orgánů. Uvolnění hrudníku je spojené s uvolněním páteře, změnou polohy těžiště těla a klesání qi do dantianu.

4. Páteř by měla být uvolněná, narovnaná, přirozené oblouky páteře by měly mít správné proporce. Zvláštní pozornost věnujeme bederní části páteře, kde se nachází důležitý bod ming-men – brána života. Bod ming-men a prostor kolem tohoto bodu je třeba uvolnit a otevřít. Kostrč udržujeme ve vertikální poloze.

5. Uvolňujeme yao. Čínský termín yao obvykle překládáme jako pas. Yao však přesněji označuje prostor těla na úrovni bederní části páteře – bederní páteř, svaly šlachy které obklopují nebo jsou napojené na bederní páteř, včetně svalů pánevního dna, břicha a bránice a vnitřní orgány dutiny břišní. Stejně jako uvolnění hrudníku začíná uvolněním hrudní kosti, uvolňování pasu začíná uvolnění prostoru kolem bodu ming-men, odtud pak rozšiřujeme uvolnění do celého pasu.

6. Otevíráme a uvolňujeme klouby nohou. Uvolnění a otevření kloubů souvisí se zvětšení možnosti pohybu (vnějšího i vnitřního) v kloubech. Co se týká kyčlí, je třeba je uvolnit natolik, aby se pas mohl svobodně pohybovat a síla dolní části těla se mohla propojit s horní částí těla. Kolena jsou vždy alespoň jemně ohnutá, nepřesahují však špičky chodidel.

7. V přirozené pozici obě chodidla nesou stejné množství váhy. Na každém chodidle zvlášť, však váhu umisťujeme tak, aby 60 procent spočívalo na patách a 40 na přední části chodidla.

1. Nejdůležitějším principem týkajícím se pohybu v taiji je vědomý pohyb. Yong yi, bu yong li – „používej mysl, nikoliv sílu“ a nei wai xiang he - „jednota vnějšího a vnitřního“ jsou principy zdůrazňující úlohu mysli při cvičení taijiquan. Především je třeba vyvarovat se mechanickému cvičení forem. Mysl by měla být plně soustředěná na pohybu, který vykonáváme. Snažíme se stále hlouběji vnímat a rozumět pohybu. Pokud v průběhu cvičení formy naše soustředění povolí a mysl unikne k jiným myšlenkám, netrápíme se tím, ale co nejrychleji se vracíme zpět k tématu.

2. Při cvičení formy by se tělo mělo pohybovat jako celek a řízeno by mělo být pasem (yao). V taiji se snažíme nerozdělovat pohyb. Pohyby rukou i nohou jsou vždy součástí pohybu celku, jen tak může dosáhnout xhang xia xiang sui - „horní i spodní část těla následují jedna druhou“ a xiang lian bu duan - „kontinuita bez přerušení“. Pokud je pohyb celého těla sjednocen může vznikat vnitřní síla jin a my dosáhneme kýžených efektů plynoucích ze cvičení taiji. Pramenem pohybu celého těla je pas (yao). Při cvičení tchaj-ťi se říká song yao - „uvolni pas“, jen tak může pas řídit celé tělo a z jeho rotace vznikat všechny proměny prázdnoty v plnost a naopak.

3. Pohyb by měl být uvolněný a přirozený. Uvolněným pohybem rozumíme především to, že nepoužíváme nadměrné množství napětí vznikající z rozdělování pohybu a dalších vžitých pohybových vzorců, které nám brání ve vytvoření integrované síly celého těla (jin). Přirozený pohyb je spojený s následováním přirozeného fungování naše těla, opakováním pohybu v proporcích našeho těla a vnímání hranic možností našeho těla. Neopakujeme slepě vnější pohyb, ale snažíme se pochopit myšlenku pohybu.

4. Přestože forma musí procházet pevnými body – dingdian – například v podobě pozic zobrazených dále, je třeba při cvičení formy zachovávat princip „zdá se, že se (pohyb) zastavil, přesto se nezastavuje“. Konec jedné formy je začátkem další a tak jedna fáze pohybu střídá druhou bez přerušení. Klíčem k tomu je mysl.

5. Když začínáme cvičit taiji, měli bychom se při cvičení formy snažit o plynulý a pomalý pohyb. To nám umožní, i když se pohybujeme, dong zhong qiu jing - „hledat klid v pohybu“. I když poté zrychlíme pohyb nebo budeme využívat explozivní sílu fajin, naše mysl zůstane klidná a soustředění nepřerušené. Pomalý pohyb na začátku nám také umožní lépe si všímat a odstraňovat zvyky, které nám překáží ve správném cvičení.

6. Poslední bod se týká kroků ve formě. Říká se, že při cvičení formy by náš krok měl být lehký a jistý jako krok kočky - mao xing bu. Pokud například vykračujeme pravou nohou, musíme nejprve přenést celou váhu na levou nohu a dobře se na ní zakořenit. Při vykračování musí pracovat obě nohy, tak abychom měli stálou kontrolu nad pohybem. Nejprve opřeme chodidlo pravé nohy o zem a teprve poté na něj přenášíme váhu. Je třeba dobře rozlišovat plnost a prázdnotu - fen xu shi.

Kromě těchto důležitých bodů dáváme pozor i na body popsané v souvislosti s pozicí wuji: hlava zůstává zavěšená, brada lehce posunutá dozadu, nefritový polštář otevřený, ramena a lokty klesají, vtahujeme hrudník, nezakláníme se, nepředkláníme se, nenahýbáme se do stran, otevíráme bránu života, kostrč je vystředěná, kyčle otevřené, kolena se ohýbají a narovnávají, nikdy je však úplně nepropínáme.